Inteligence znamená schopnost myslet, učit se a chápat souvislosti. Inteligence, neboli IQ a osobnost, tvoří zásadní rozdíly, které od sebe dělí jednotlivé osoby. Už od nepaměti se starověcí myslitelé a lékaři snažili porozumět inteligenci. V průběhu časů vzniklo mnoho teorií inteligence, které se dají rozdělit do 4 kategorií.
1. Psychometrické teorie
Nejstarší přístup k pochopení a měření inteligence. První psychotest určený k měření inteligence navrhl francouzský psycholog Alfred Binet. Binet vytvořil sérii testů, kterými testoval děti, aby zjistil, jestli jsou schopny nastoupit školní docházku. Z jeho práce poté čerpal psycholog William Stern, který vytvořil vzorec pro testování IQ, který definoval jako mentální věk dělený chronologickým věkem, vynásobený 100.
2. Kognitivní teorie
Kognitivní teorie nesledují inteligenci z pohledu živého organismu, ale definují 4 podmínky, po jejichž splnění se systém dá považovat za inteligentní.
- Systém si zajistí schopnost přežití
- Systém si zajistí schopnost reprodukce
- Systém má cíl a snahu tohoto cíle dosáhnout
- Systém musí mít schopnost se učit
3. Sociální teorie
Sociální teorie se týkají schopnosti jak využít inteligenci v daném sociálním prostředí.
4. Fyziologické teorie
Tento přístup zkoumá fyziologické základy inteligence.
IQ test
IQ testy patří do kategorie psychotestů, které mají za úkol změřit hodnotu IQ člověka. Skládají se ze série otázek s uzavřenými odpověďmi. K vyplnění testu je obvykle daný časový limit. Na internetu je k dostání spousta více, či méně kvalitních IQ testů, které si může člověk zkusit vyplnit. Oficiální IQ test, který je velmi přesný vydává organizace Mensa. Test je zpoplatněný, ale každý kdo ho absolvuje, dostane oficiální certifikát s hodnotou naměřeného IQ. Poslední možností, jak zjistit hodnotu IQ je vypracování psychotestů u psychologa. Po jejich vypracování psycholog podá velmi přesný posudek nejen o IQ. Tyto služby ovšem vyjdou na tisíce korun.
Turingův test
S rozvojem počítačů a umělé inteligence si vědci začali pokládat otázku, jak zjistí, jestli je umělá inteligence skutečně inteligentní. S odpovědí přišel v roce 1950 Alan Turing, který prezentoval test, který se později začal označovat jako Turingův test:
Test se odehrával ve dvou místnostech. V jedné byl člověk a v druhé člověk a umělá inteligence, která byla předmětem testu. První člověk komunikoval souběžně s druhým člověkem a umělou inteligencí a snažil se určit, kdo je kdo. Už v roce 1966 byl vytvořen první program, který dokázal testem částečně projít. Nejednalo se ovšem o umělou inteligenci, ale o jednoduchý program, který pouze lehce upravoval věty, na které mu člověk posílal a vracel je zpět a tím dokázal člověka zmást.
Dokázal tak, že i neinteligentní program je schopný zdánlivě inteligentní konverzace s člověkem. Navzdory tomu, cena pro umělou inteligenci, která splní tento test, ve výši 100 tisíc dolarů, ještě nebyla nikdy vyplacena.