První pokusy o měření IQ
První pokusy o měření inteligence člověka se zakládaly na tom, že inteligence souvisí s velikostí mozku. Z těchto důvodů se inteligence lidí měřila podle velikosti jejich lebky. Psycholog P. Broca vážil mozky zemřelých významných osobností, jako byl Turgeněv, jehož mozek vážil cca 2000 g, France s váhou mozku cca 1017 g, Gausse 1492 g a dalších. Mozek samotného Brocy vážil 1424 g, přitom průměrný lidský mozek má hmotnost 1200g až 1500 g.
Odbornější pohled na měření IQ
Francouzský psycholog Alfred Binet, byl prvním odborníkem, který se začal zajímat o měření IQ z odbornějšího hlediska. V počátcích svého studia se zabýval vyčleněnými dětmi, které byly méně schopné než jejich vrstevníci, nelze říci, že byly hloupé, ale jejich IQ nebylo na tak vysoké úrovni. Tyto děti by ve třídě zdržovaly a trpěly, protože by na ně byly vyvíjeny velké a nesplnitelné nároky.
V roce 1905 Binet poprvé předvedl první IQ test, který získal ocenění na vědecké půdě. IQ testy se poté začaly hojně využívat v průběhu první světové války. USA tehdy využívaly IQ testy pro nalezení nových rekrutů do řad vojska, Američané chtěli schopné vojáky, kteří budou rychle absolvovat vojenský výcvik.
Základní definice IQ podle Sterna
V roce 1912 popsal německý psycholog William Stern základní definici IQ. Dr. Stern vylepšil původní definici inteligence Alfreda Bineta, protože původní teorie inteligence pracovala jen s mentálním věkem. Stern definoval inteligenci jako poměr mentálního věku a věku skutečného. Příklad je následující: Když by mělo dítě v deseti letech inteligenci na úrovni třináctiletého, je jeho IQ 130, podle výpočtu 100x13:10.
V tuto dobu se při testech IQ používaly úlohy rozdělené podle věku. Mentální věk se pak v IQ testu určil podle nejtěžších otázek. Toto však nelze aplikovat na dospělé osoby, protože biologický věk člověka roste lineární křivkou ale mentální ne. Z toho vyplývá, že senioři by podle takového měření získali automaticky nízké hodnoty IQ, ikdyž by ve skutečnosti jejich IQ bylo daleko vyšší.
Současnost a IQ
V současnosti se využívá tzv. odvozený kvocient, který se pojmenovává jako odchylkové (deviační) IQ. U tohoto odchylkového IQ se porovnává úroveň rozumových schopností člověka vzhledem k průměru celkové populace. Nejčastěji se používá žebříček hodnot IQ s průměrem v dané populaci 100 a počítá se s odchylkou 15 bodů. Inteligence obecně má rovnoměrné rozložení, to znamená, že cca 50 % lidí má hodnotu IQ 90–110, IQ 110–139 má cca 13 % lidí a mezi geniální lidi patří cca 1,5 %. Podobně je tomu tak i u nižších hodnot IQ, IQ 60-89 má cca 13 % lidí a méně než IQ 60 má asi 1,5 %. Hodnoty IQ menší než 70 se nazývá mentální retardace.
Pokud někdo podstoupí IQ test a zjistí si tak svojí hodnotu IQ, ještě to neznamená, že výsledná hodnota IQ hraje v jeho životě nějakou podstatnou roli a také tato hodnota nesvědčí o jeho charakteru.
Inteligenční kvocient, který se zkráceně nazývá IQ, je veličina, která se používá jako výstup standardizovaných IQ testů a slouží k popisu inteligence člověka a to v poměru k ostatní populaci.